Murph Challenge: Čeští protiletadlovci obstáli v extrémním workoutu

První říjnový víkend se na litevské vojenské základně v Rukle, vyhrazené pro Alianční misi předsunuté přítomnosti (eFP), nesl ve znamení závodu na počest příslušníka speciálních sil námořnictva armády USA Michaela P. Murphyho. Od roku 2014 tisíce lidí po celém světě uctívají jeho památku v mimořádně náročném workoutu tzv. Murph Challenge, který umožňuje závodníkům pokořit vlastní bolest a pot na počest muže, který obětoval svůj život pro záchranu svých spolubojovníků. Mezi soutěžícími se nesmazatelně zapsala i dvě osmičlenná družstva českých vojáků 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic, kteří v mezinárodní konkurenci brali stříbro a bronz.

Čeští vojáci obstáli v extrémním workoutu

Soutěžícím byl přichystán náročný silový víceboj. Bylo zapotřebí zvládnout 300 dřepů, 200 kliků a 100 přítahů na hrazdě na čas. Silové části předcházel běh na jednu míli (1,6 km). V nejnáročnější kategorii však museli závodníci zvládnout celou první polovinu silových disciplín i s 10kg zátěží balistické vesty. Závod pak dokončili dalším poklusem na vzdálenost jedné míle.

Jedním z účastníků byl i rotmistr Jaroslav D., technik palebné baterie, který na závod pilně trénoval již od svého příletu do mise. Zeptali jsme se Jaroslava na jeho pocity po absolvování závodu. Podívali jsme se z různých úhlů pohledu na náročnou přípravu a dotkli se i obecně sportování a sportovních měření, které jsou ve vojenském prostředí běžnou součástí.

Jaroslave, sledoval jsem vás při dokončení silové části workoutu. Bylo pro mě inspirující, když jste se z plných sil odhodlal k radostnému pokřiku po dokončení posledního vzporu. Jaké jsou vaše pocity z vynaložené námahy? Jste se svým výkonem spokojený?

Závod pro mě byl hodně těžký. První padesátka opakování s vestou však proběhla tak krásně lehce, že mě to fakt překvapilo. Nicméně nebylo to tak, že bych si sáhnul na úplné dno. Jsem spokojený, že jsme nikdo závod nevzdali, a že jsme neměli žádné zdravotní problémy.

Jak probíhala vaše příprava na závod? Trénoval jste disciplíny odděleně?

Příprava nebyla úplně tak intenzivní jako závod. Vždycky jsme šli zkoušet jednotlivé disciplíny odděleně, abychom si reálně zkusili 300 dřepů či 200 kliků zvlášť. Proložili jsme to i přítahy na hrazdě, ale bez balistické vesty. Takže to nebylo tak intenzivní jako teď v závodě. Byl to však celkem dobrý základ, takže jsme věděli, že jsme na závod připraveni.

S jakými ambicemi a cíli jste šel do závodu?

Výsledný čas byl hodina osm minut, určitě jsem očekával o trochu lepší čas. Věřil jsem, že se můžu dostat pod 55 minut. Nejlepší čas z našeho týmu byl asi 49 minut, takže je pořád co zlepšovat. Pořád posouváme své limity, takže co může být strop pro normálního závodníka, tak pro nás už je jenom další úroveň v sebezlepšování.

Která z disciplín byla pro vás největším lákadlem?

Nejjednodušší pro mě byly kliky, to mi problém nedělalo. Stejně tak dřepy.

A bylo naopak něco, z čeho jste měl trochu obavy a respekt?

Nejhorší byly přítahy. Závod byl navíc poskládaný takovým způsobem, že po přítazích na hrazdě hned následují kliky, takže ruce jsou oslabené během chvilky. Určitě jsem měl respekt i z balistické vesty. Pro mě celá ta příprava, tedy zkouška jestli do toho vůbec půjdu, probíhala bez vesty. Úplně jsem si nepřipouštěl, že by těch 10 kilogramů byla tak velká zátěž, která by mě limitovala. Pořád jsem však měl v podvědomí respekt z toho, že při závodě bude zátěž s vestou problém.

Ve středu na litevské vojenské základně Rukla proběhla bohoslužba na počest padlých vojáků za celou historii mise NATO v Afghánistánu. Jedním z nich byl i poručík Mike Murphy, který zahynul v červenci 2005 při plnění úkolů v operaci "Rudá křídla". Co pro vás bylo hlavní motivací či pohnutkou k registraci na závod? Viděl jste film Lone Survivor (česky: Na život, a na smrt), který působivě zobrazil Murphyho poslední bojovou operaci?

Film jsem neviděl, nicméně jsem si o tom něco přečetl. Zjišťoval jsem si nejlepší časy a samozřejmě jsme šli do závodu na počest Mika Murphyho. Určitě nebylo hlavní motivací si tady jenom zazávodit. Taky v tom byla i trochu zvědavost, protože tu byly dva české týmy. Chtěli jsme jednoduše vidět, kdo bude v závodě silnější.

Jak přesně jste se o závodě dozvěděl?

Věděli jsme o tom nějakou dobu dopředu od českých vojáků, kteří na misi dorazili o dva týdny dříve. Měli jsme jasnou představu, do čeho jdeme.

Jak konkrétně vypadala vaše předzávodní příprava?

Přípravu jsme měli každý individuální. V Česku se úplně nezaměřujeme, že bychom dělali jenom přítahy a jenom kliky. Zaměřujeme se na tyto disciplíny i během kruhového tréninku, ale tam prostě cvičíme individuálně sestavy pro celé tělo. Neděláme to tak, že bychom střídali jenom vybrané tři disciplíny.

Nastala během závodu nějaká krize, a jak jste ji případně překonal?

Prvních 10 přítahů po sundání vesty ještě proběhlo úplně bez problémů. Pak mi najednou úplně odešly ruce, takže následující sérii jsem odehrával jen ve frekvenci 2-2-1 opakování pro každý cvik, protože svaly začaly tuhnout. V tomto okamžiku jsem necítil rozdíl, jestli jsem cvičil s vestou nebo bez ní. Krizi jsem překonal dalším ionťákem a vodou, hlavně se pořádně vydýchat, protože dech byl u tohoto závodu obzvlášť důležitý.

Měl jste v tomto okamžiku nějaké myšlenky, například že závod vzdáte?

To ani ne, já vlastně první polovinu závodu jakoby prolítnul, že jsem ani moc nevnímal okolí. Tedy jenom periferně. Slyšel jsem lidi, že fandili, ale krásně jsem to odcvičil s čistou hlavou. Dokážu si představit, že kdybychom měli zvládnout tu nejnáročnější podobu "Murpha", při kterém je balistická vesta striktně nasazena po celý závod, tak to bychom asi tzv. lapali po dechu (směje se). Ta tady sice nebyla, ale bylo by to mnohem těžší.

Kolik závodů či obdobných měření sil tedy máte tedy za sebou?

Skupina kluků, se kterými jsem závodil, máme už několik podobných závodů za sebou. Takto výhradně silově zaměřený závod byl pro mě prvním, který jsem absolvoval. Nicméně v Litvě již máme několik měření sil za sebou. Například koncem srpna zde proběhla soutěž o nejlepší pěchotní jednotku "Best Infantry Squad Competition". Při armádních závodech v přežití jsou sice trochu jiné disciplíny, ale jezdíme v Česku závodit víceméně pravidelně. Počet závodů, když vezmu dohromady i některé policejní závody, tak jich bude za posledních 5 let určitě kolem deseti. Vždycky totiž máme aspoň dva závody ročně. Pouze minulý rok jsme byli všichni omezeni pandemií koronaviru, tajže byly všechny akce zrušené. Teď to spíš skoro doháním.

Jaké další závodní účasti plánujete pro nejbližší období?

Mise eFP v Litvě (česky: zesílená předsunutá přítomnost) umožňuje trénovat v mezinárodním prostředí zúčastněných zemí, kterých je momentálně šest - Češi, Norové, Holanďani, Němci a několik vojáků z Belgie a Lucemburska. Je tady spousta otevřených disciplín, které jsme nezkoušeli. V plánech máme skákání v zimě do vody a plavání v ledové vodě s norskými kolegy. Zajímavé by mohlo být i cvičení v zimním přežití, takže do toho taky určitě půjdeme. Teď ten čas strávený při sportovním tréninku naopak doháníme během mise, protože tady máme (oproti loňské situaci v Česku) dostatek prostoru na společné aktivity. Slyšel jsem, že by se měl "Murph" v průběhu naší rotace ještě jednou zopakovat. Počítám tedy, že si to s kluky z našeho týmu dáme ještě jednou!

Autor: nrtm. Pavel Kadlečík