Vojáci zachraňovali tonoucího v divoké vodě. Naštěstí jen cvičně

Záchrana tonoucího, převrácená loď, povodně – při těchto situacích vojáci mockrát zasahovali. Zachraňovali lidské životy a odvraceli škody na majetku. Pomáhat mohli i díky poznatkům, které získali při speciálním výcviku vojenského plavání.

Vojáci se učili, jak se správně pohybovat v proudu

„Záchranu tonoucího, ale i všechny další dovednosti, které se vojáci v kurzu naučí, mohou využít nejen ve vojenském prostředí, nýbrž i v civilním životě,“ potvrdila kapitánka Tereza Kabourková, jež před pár dny, společně s dalšími kolegy, vedla u 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích kurz vojenského plavání.

Právě záchrana tonoucího byla jedním z hlavních bodů výcviku, který vojáci absolvovali na vodním kanále v Českém Vrbném v Českých Budějovicích. Ve zdejší divoké vodě nacvičovali jak sebezáchranu, kdy se museli dostat na břeh vlastními silami, tak i záchranu pomocí házecích pytlíků – speciální pomůcky, která se tonoucímu hází z břehu.

Po zádech a nohama napřed

Nacvičovali také, co dělat, když člověk spadne do proudu. „Základní pravidlo zní, ležet na zádech a pohybovat se nohama napřed. Důvodem je to, aby se maximálně eliminovalo riziko zranění od kamenů a dalších překážek ve vodě,“ vysvětlila kapitánka Kabourková. „Aby se člověk přiblížil k břehu, musí se dostat do takzvaného vracáku (vracejícího se proudu) a odvalit se. Je to fyzicky celkem náročné. Vojákům to navíc ztěžují maskáče a kanady, které mají na sobě,“ popsala vojákyně, jak nacvičovali sebezáchranu.

Pohybovat se v divoké vodě, není vůbec jednoduché. Na vlastní kůži to poznal desátník Jan Koloušek. „Měl jsem problém, dodržet tuto doporučenou pozici. Místy jsem se i nalokal vody a pak už bylo těžké, udržet se v klidu ve vodě a pravidelně dýchat,“ sdělil voják poté, co si vyzkoušel tímto způsobem sjet celý kanál.

Vojáci dále procvičovali brodění, ovládání plavidla a záchranu jeho posádky. Cvičili například i to, jak se bez zranění a ztrát materiálu dostat zpátky do raftu, když se převrhne.

Voda měla 13 stupňů

Tréninku v peřejích předcházel nácvik v klidnější vodě. Vojáci cvičili na řece Otavě, která teče nedaleko strakonických kasáren. Klidnější voda ovšem neznamenala lehčí výcvik. „Řeka měla teplotu kolem 13 stupňů Celsia. Když nebyli vojáci ve vodě, museli na břehu vydržet v mokrých maskáčích. Přirozeně tím zvyšujeme jejich odolnost, aby byli schopni plnit úkoly i ve ztížených podmínkách,“ dodala kapitánka Kabourková.

Výcviku ve vojenském plavání se zúčastnilo celkem 19 vojáků. Byli mezi nimi jak zkušení instruktoři, tak i vojáci, kteří podobný výcvik absolvovali poprvé. „Když jsem se hlásil do kurzu, myslel jsem si, že jsem slušný plavec. Teď vidím, že mám ještě hodně co zlepšovat,“ podotkl desátník Jan Koloušek. Přes své skromné vyjádření úspěšně absolvoval základní kurz. „Chci na sobě zapracovat a zkusit i další stupeň, včetně toho instruktorského,“ nenechal se strakonický desátník odradit náročností výcviku.

V Armádě ČR probíhají tři typy kurzů vojenského plavání – základní, zdokonalovací a instruktorský. Vojáci, kteří úspěšně projdou všemi kurzy a splní náročné podmínky vstupního i výstupního přezkoušení, se mohou stát instruktory. Sami pak mohou vést podobné výcviky. Osvědčení instruktora je časově omezené, po třech letech se musí licence obnovovat.

Foto: kapitánka Tereza Kabourková

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice