- 12.11.2021
Legendární kanon z druhé světové války dominoval letošním oslavám Dne válečných veteránů ve Strakonicích. Vojáci jej veřejnosti představili během slavnostního vzpomínkového aktu, který se uskutečnil ve čtvrtek 11. listopadu u památníku Na Dubovci.
Společná fotografie vojáků s potomky a rodinnými příslušníky válečných hrdinů
40mm protiletadlové kanony L/60 Bofors používali českoslovenští vojáci, kteří bojovali za druhé světové války na Středním Východě. Jednalo se o kvalitní zbraně, vyvinuté ve 30. letech švédskou zbrojovkou AB Bofors, mezi jejichž přednosti patřila značná kadence (120 ran za minutu) a vysoká počáteční rychlost střely (850 m/s). Vojáci těmito kanony bránili například Haifu, Bejrút nebo dnes již legendární přístav Tobruk.
„Není náhodou, že u památníku Na Dubovci byl k vidění právě tento kanon, který nám zapůjčil Vojenský historický ústav Praha. Strakoničtí vojáci totiž navazují na tradici příslušníků 200. československého protiletadlového pluku „Východního“, kteří bojovali u Tobruku. Z toho důvodu také strakonický útvar nese čestný název „Tobrucký“,“ vysvětlil vrchní praporčík útvaru nadpraporčík Zdeněk Chvosta.
Tehdejší atmosféru připomněli i členové českobudějovického klubu vojenské historie Čeští lvi, kteří dorazili na pietní akt v dobových uniformách.
Den válečných veteránů společně se strakonickými vojáky oslavili také potomci druhoválečných veteránů – generála Jaroslava Selnera, generála Stanislava Krause a plukovníka Karla Mathese. Tito hrdinové, kteří se proslavili mimo jiné i v bojích o Tobruk, jsou již rok patrony podřízených součástí protiletadlového pluku.
Památku všech, kteří položili své životy ve válečných konfliktech, uctil i strakonický místostarosta Josef Zoch, senátor Tomáš Fiala, zástupci Československé obce legionářské a řada dalších. Vlastnoručně vyrobený věnec z květů vlčího máku položili k památníku také žáci ze základní školy F. L. Čelakovského.
Historie 11. listopadu
11. listopad se celosvětově slaví jako Den válečných veteránů. Zmíněné datum bylo vybráno symbolicky, neboť v tento den bylo u francouzského města Compiègne podepsáno příměří na konci první světové války. Neodmyslitelným symbolem Dne válečných veteránů je květ vlčího máku. Ten má svůj původ v básni, jež v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, když se účastnil bojů na západní frontě.
Více informací o kanonu L/60 Bofors
40mm protiletadlový kanon L/60 Bofors byl jednou z nejúspěšnějších zbraní svého druhu. Během 2. světové války ho používaly prakticky všechny zúčastněné armády. Historie kanonu začala v roce 1928, kdy švédské námořnictvo pověřilo společnost Aktiebolaget Bofors ve městě Karlskoga konstrukcí lehkého protiletadlového kanonu. Poprvé byl veřejnosti představen na mezinárodní výstavě v roce 1931. V průběhu osmi let byl zaveden do výzbroje osmnácti armád, z nichž jedenáct zemí zakoupilo licenci na jeho výrobu. Mezi licenční výrobce patřilo Maďarsko, Polsko, Řecko, Finsko, Norsko a další státy. Licenci na výrobu vlastnila také Velká Británie a po roce 1940 se stala hlavním centrem na výrobu těchto kanonů pod označením Anti-Aircraft Gun Mk.1.
Tato protiletadlová děla britské výroby byla také ve výzbroji československé jednotky na Středním východě. Dne 21. května 1942 byl Československý pěší prapor 11 „Východní“ zreorganizován na 200. československý protiletadlový pluk „Východní“, který postupně bránil Haifu, Bejrút, Ez Zib a Tobruk. Pluk měl tři prapory o čtyřech rotách, dále spojovací a dílenskou rotu. V poměrně krátké době byl pluk vyzbrojen britskými 40mm protiletadlovými kanony Mk.I Bofors. Po krátkém intenzivním výcviku provedl 1. prapor ostré střelby v prostoru haifského přístavu. V prosinci byl pluk, vyzbrojený 36 kanony, přesunut do Libye, kde v rámci britské 17. protiletadlové brigády převzal některé úseky obrany Tobruku. Dne 12. června 1943 skončil pluk svou bojovou činnost a na žádost československé vlády se v červenci přesunul do Velké Británie. Po skončení války se vrátily čs. jednotky zpět do vlasti a těch několik málo Boforsů bylo zařazeno do výzbroje naší armády.
Foto: praporčík Jan Dytrych
Autor: kapitánka Jana Samcová s využitím podkladů VHÚ
Fotogalerie
