Sportovní soutěže v misích vojáky nejen baví, utužují i přátelství mezi národy

pao_8871.jpg
  • 13.12.2021
  • Jana Samcová

Skvělou stříbrnou příčku obsadilo v náročné sportovní soutěži, která se konala na konci listopadu na litevské základně Rukla, družstvo vojáků z 25. protiletadlového raketového pluku. Takzvané Vikingské hry jsou v misi eFP (alianční předsunutá přítomnost) tradičním kláním, při němž vojáci z různých koutů světa nejen změří síly, ale především se lépe poznají.

Vojáci změřili síly při Vikingských hrách

„V prastaré vikingské tradici existoval způsob, jak v době míru ukázat, kdo bude královým nejudatnějším bojovníkem. Jejich moderní verzí jsou právě Vikingské hry, které se staly již tradiční sportovní událostí mise eFP (enhanced Forward Presence),“ vysvětluje jeden z členů českého kontingentu praporčík P. V.

Soutěž, při níž se vojáci utkávají ve velmi neobvyklých i známých disciplínách, se nejlépe dařilo Norům z mechanizovaného praporu Telemark. Ti úspěchu podřídili doslova vše – adepty dokonce vybírali prostřednictvím výběrového řízení už rok předem.

Odhodlání i spolupráce v týmu byla klíčová

Každé družstvo tvořilo vždy osm soutěžících, dva z toho byli náhradníci. Čeští protiletadlovci sestavili odhodlaný tým, který si na soutěž věřil, přestože měl na přípravu jen několik dní. „Cílem bylo umístit se do třetího místa. Před závodem jsme si šli dvakrát hodit sekerou na terč, měli jsme i předchozí zkušenost s tlačením náklaďáku. V závodě jsme však poznali, jak velký rozdíl je nákladní vůz “jenom” tlačit, nebo ho táhnout na laně jako v tomto případě,” popsal některé disciplíny rotný M. L.

Vynikli v předem nepoznaných úkolech

Již od úvodního klání ve frekvenčním zvedání plechových kanystrů bylo zřejmé, že dosud neporaženým vojákům z Norska budou největším soupeřem právě Češi. Ve všech úvodních úkolech, snad s výjimkou hodu sekerou na terč, jen těsně zaostali za vítězným týmem.

Strakoničtí absolutně zvítězili v hodu kládou, a poněkud nečekaně i v eliminačním sprintu spočívajícím v souboji o chycení cílového praporku. „Na silové disciplíny jsme si věřili, ale vůbec jsme nepočítali, že při našich mohutných postavách bychom mohli zvítězit i v takové disciplíně jako opakované sprinty,” doplnil rotný V. K.

Šance i pro poslední

Po úvodních disciplínách se stanovilo průběžné pořadí týmů, které určovalo startovní pořadí pro závěrečný „jaktstart“ (pronásledování). I poslední tým tak měl stále teoretickou šanci stát se celkovým vítězem, pokud by v této části uspěl.

Poslední sadu navazujících úkolů musely týmy splnit bez přerušení, pokud chtěly pomýšlet na zlato. Přetnutí mohutného kmene stromu sekerou, tažení palety s posádkou na laně navíc po písečném poli, nebo intervalový přespolní běh s mohutným ocelovým závažím – i v nich Češi drželi krok s absolutním čelem závodu.

Mimořádná atmosféra jim pomohla překonat vyčerpání

Důležitým faktorem byla i fascinující atmosféra povzbuzujícího publika. „Umožnilo nám to vyhecovat se, moc nám to pomohlo,” přiznává desátník J. V. Každý tým měl navíc svého norského instruktora, který plnil roli osobního průvodce a motivátora. „Spolupráce s ním byla vynikající. Přestože šlo o kolegu našich hlavních soupeřů, choval se, jakoby byl neodmyslitelnou součástí týmu.”

Vojáci českého družstva pravidelně posilují, cvičí, účastní se různých silových her. Shodují se však v jedné věci – tak náročné měření sil ještě nezažili: „Chtěli jsme být co nejlepší. Při závěrečném sekání a řezání stromu jsme si ale museli umět i rozvrhnout síly. Věděli jsme totiž, že tyto úkoly už nelze zcela dokončit. Tým, který by to dokázal, by nejspíš v závěrečné části „odpadl” jako první,” upřesnil rotný M. L. Největším překvapením byla pro Čechy paradoxně úplně poslední disciplína v pití ledového nealkoholického piva. „Nelze polykat tekutinu a zároveň vysíleně dýchat,” doplňuje rotný M. L.

Nejen měření sil, ale i utužení přátelství

Kapitán českého týmu praporčík P. V. hodnotí účast v soutěži jako mimořádně povedenou: „Chci poděkovat týmu, který v náročné soutěži prokázal individuální kvality, týmovou spolupráci i celkové odhodlání.”

Nejdůležitější trofejí pro všechny týmy byl však pocit kamarádství napříč všemi jednotkami, které v Pobaltí působí: „Vojáci si při těchto soutěžích vytvářejí přátelská pouta, která pro ně mají daleko větší hodnotu než běžné setkávání v prostoru kasáren,“ vysvětluje praporčík P. V.

Foto: archiv eFP BG Litva

Autor: PAO 1. ÚU eFP Litva

Fotogalerie