Najetých kilometrů mají jak třikrát kolem zeměkoule. Práci českých vojáků v Litvě si pochvalují i alianční partneři

foto1.jpg
  • 25.12.2021
  • Jana Samcová

Najezdili již více než 110 tisíc kilometrů, opraví takřka cokoliv a první pomoc vám poskytnou i pod palbou. Součástí české protiletadlové jednotky, která aktuálně působí v alianční misi předsunuté přítomnosti v Litvě, je i četa podpory. Velitelé aliančních jednotek si práci těchto vojáků nemohou vynachválit.

Řidiči, mechanici a vojáci doplňující pohonné hmoty fungují v Litvě v rámci mnohonárodní roty podpory

Četu podpory tvoří řidiči, mechanici, vojáci doplňující pohonné hmoty i tým zdravotníků. „Můžeme se na ně kdykoliv spolehnout. Na jejich práci máme výborné reference od našich aliančních partnerů,“ říká s hrdostí major Roman Dvořák, který v Litvě velí české protiletadlové jednotce.

Řidiči, mechanici i takzvaní „péhámáci“ fungují v rámci mnohonárodní roty podpory (v orig. Combat Service Support Company). „Spolupráce s aliančními jednotkami a působení v mezinárodním prostředí je pro nás obrovskou zkušeností,“ zdůrazňuje velitel české čety podpory poručík J. M.

V pohotovosti 24 hodin denně

Jednotky v poli se bez nich neobejdou. Zásobují je materiálem, municí, pohonnými hmotami a samozřejmě i stravou. Převáží a opravují techniku. V pohotovosti jsou ve dne v noci, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Řidiči ujedou spoustu kilometrů, výjimkou není ani přeprava vojáků a techniky na cvičení do sousedního Lotyšska nebo Polska. „Jen ve prospěch české jednotky najeli již přes 110 tisíc kilometrů. Lví podíl na tom mají právě příslušníci čety podpory,“ potvrzuje major Roman Dvořák.

Taktický přesun v noci a bez světel

Přivézt jednotce to, co potřebuje, musí zvládnout za každých okolností. Zatím nejnáročnější přepravu zajišťovali během cvičení Iron Wolf, když k německé jednotce do výcvikového prostoru Pabrade vezli kontejner s pohonnými hmotami. „Dostali jsme souřadnice, kde se jednotka nachází, a jeli jsme. Dozásobení probíhalo pod taktickým námětem. Přestože jsme úkol plnili v noci, přes výcvikový prostor jsme museli jet bez světel, abychom nerozkryli postavení jednotky. Přesouvali jsme se neznámým a složitým terénem, cestu komplikovaly četné překážky v podobě popadaných stromů,“ zavzpomínali čeští řidiči.

Vypořádat se musí také s písčitým terénem, který v Litvě převažuje a z České republiky na něj nejsou zvyklí. Opatrní musí být hlavně při řízení těžké techniky, jež může v písku lehce uvíznout. „Hlavní je předvídat, myslet vždy krok dopředu. Musíme uvažovat, kam můžeme zajet a kam nikoliv,“ uvádějí řidiči.

Vozidla opravují v polních podmínkách

Důležitou práci odvádějí i mechanici, kteří vozidla opravují. „Bez nich by vojáci ani nevyjeli ze základny,“ říká velitel čety podpory poručík J. M. Takřka v polních podmínkách zvládli vyměnit například spojku u vozidla landrover. Třem mechanikům to trvalo zhruba šestnáct hodin. „Museli nejprve povolit motor s převodovkou, odpojit převodovku od motoru, vyměnit spojku a pak znovu připojit převodovku k motoru. Nejtěžší je ta poslední část. Převodovka je poměrně těžká a na motor ji musíte nasunout v určité rovině,“ vysvětluje poručík J. M.

Zdejší opravářská hala není vybavena montážní jámou. Vojáci tak při výměně spojky celou dobu pracovali pod vozidlem vleže na zádech. „Zvedat těžké součástky v této pozici a mít navíc omezený prostor pro manipulaci, není jednoduché,“ objasňuje poručík, v čem spočívá úskalí oprav na litevské základně.

Velitelé ostatních aliančních jednotek si velmi chválí také práci vojáků, kteří mají na starosti doplňování pohonných hmot. „Naše cisterna jim už kolikrát vytrhla trn z paty,“ doplňuje poručík J. M.

Ošetří i pomohou při jazykové bariéře

Součástí čety podpory je i zdravotnický tým, který je integrován do ROLE 1 (polní stanice první pomoci) mezinárodního bojového uskupení. „Mají na starosti nejen zdravotnické zabezpečení při výcviku, ale zapojují se i do taktické rozehry při vojenských cvičeních. V případech, kdy je vyžadováno ošetření ve zdravotnickém zařízení, nejenže vojáky převáží do nemocnice, ale často pomáhají i překonat jazykovou bariéru mezi vojáky a civilními zdravotníky,“ dodává velitel české jednotky v Litvě major Roman Dvořák.

Foto: archiv eFP BG Litva

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice

Fotogalerie