Kurz v USA utvrdil strakonického vrchního praporčíka v jeho životním krédu

„Armáda je týmový sport, záleží na každém vojákovi,“ říká nadpraporčík Zdeněk Chvosta z 25. protiletadlového raketového pluku. V tom, že tato slova platí, jej utvrdil prestižní kurz vyšších praporčíků amerického letectva (USAF Senior Noncommissioned Officer Academy), který před časem absolvoval na vojenské základně Gunter v americkém státě Alabama. Získané poznatky by nyní rád využil ve prospěch strakonického útvaru a v případě zájmu i ostatních složek Armády ČR.

Setkání s Chief Master Sergeant of the Air Force (vrchní praporčicí amerického letectva) JoAnne S. Bass (dolní řada, třetí zleva) bylo velkým zážitkem nejen pro nadpraporčíka Chvostu, ale i všechny ostatní posluchače kurzu

Komunikace s vojáky je pro něj, jako vrchního praporčíka útvaru, prubířským kamenem. Působí mimo jiné jako poradce velitele pro poddůstojnický a praporčický sbor. Kurz zaměřený na vedení lidí, takzvaný leadership, byl pro něj velkým přínosem.

„Na každém kroku jsem se tam setkával s tím, že velitelé a vyšší praporčíci ozbrojených sil jsou vedeni k tomu, aby se starali o své podřízené, respektovali jejich práci a vážili si každého vojáka,“  vysvětluje nadpraporčík Chvosta. „Zachovat si obrovskou pokoru vůči lidem a nezapomínat ani na toho posledního vojáka v nejnižší hodnosti, je kladeno na srdce i funkcionářům, kteří v budoucnu budou zastávat vysoké funkce v americkém Pentagonu.“ (pozn.: sídle Ministerstva obrany Spojených států amerických)

Američané jsou na vojáky hrdí

Úcta nejen vůči vojákům, ale všem příslušníkům ozbrojených složek, panuje v celé americké společnosti. „Lidé vás zastavují na ulici a děkují vám za vaši službu. Provozovatelé restaurací, obchodů a služeb poskytují vojákům automaticky slevy. Na letišti vás nechají jako prvního nastoupit do letadla, protože jste voják,“ popisuje své zážitky strakonický vrchní praporčík.

Kariérní kurz, který v USA absolvoval, byl převážně určený pro příslušníky amerického letectva. Účastnilo se jej i několik vojáků z ostatních složek ozbrojených sil jako například americké armády, námořnictva či námořní pěchoty. Z celkového počtu 240 posluchačů bylo jen pět zahraničních. Kromě České republiky sem svého zástupce vyslalo ještě Chorvatsko, Nizozemí, Norsko a Nigérie.

V USA šířil povědomí o ČR

„Přítomnost studentů ze zahraničí rozhodně nebyla vnímána jako přívažek, ale naopak jako přidaná hodnota. Vojáci z jiných zemí přinášejí jiný pohled a mohou kurz obohatit svými zkušenostmi,“ potvrzuje nadpraporčík Chvosta. „Od samého začátku kurzu jsem si připadal jako platný člen týmu. Moji spolužáci vystupovali jako zkušení profesionálové a chovali se ke mně naprosto fantasticky. Získal jsem v nich nové přátele,“ dodává. On sám se, podle svých slov, snažil na kurzu působit jako ambasador, aby šířil povědomí o České republice v zahraničí.

Obsahově byl kurz zaměřený na problematiku vedení lidí. Kromě takzvaného leadershipu byla samostatnou kapitolou oblast řešení problémů. Pozornost byla věnována i organizační kultuře. Pod ní si lze představit to, jak se lidé v práci k sobě chovají a jak spolu vycházejí. Kurz uzavírala interaktivní praktická část, při které studenti rozdělení do skupin museli analyzovat konkrétní problém a navrhnout jeho řešení.

„Velkým přínosem pro mě bylo téma vícegenerační bojové jednotky. Detailně jsme probírali, jak pracovat s jednotlivými generačními skupinami, jak k nim přistupovat a jak je motivovat. Pomohlo mi to v tom, jak mám komunikovat s mladšími vojáky,“ prozrazuje nadpraporčík Chvosta.

Nestandardní způsob výuky

Příjemně jej překvapil nejen výběr témat, ale i způsob, jak kurz probíhal. „Lektor zde vystupoval jen jako průvodce danou problematikou. Každý student dostal téma, které si musel nastudovat a následně jej odpřednášel ostatním. Tak si toho člověk mnohem více zapamatuje, navíc se učí vystupovat před lidmi,“ vyzdvihuje způsob výuky, jenž se výrazně lišil od zažitého stylu, kdy lektor přednáší studentům, kteří jen pasivně poslouchají.

Způsob výuky se odrazil také v náročnosti kurzu. „Práce bylo hodně. Vše samozřejmě probíhalo v angličtině. Končili jsme v půl páté a večery byly ve znamení samostudia, zpracovávání esejí a dalších úkolů,“ doplňuje nadpraporčík Chvosta.

Koneckonců jednoduché nebyly ani požadavky, které musel před vysláním na kurz splnit. Kromě výborné znalosti angličtiny, kterou prověřilo přezkoušení na americké ambasádě, musel vrchní praporčík absolvovat psychotesty, zdravotní prohlídku, vyplnit řadu dotazníků a prohlášení, vyžadovaných americkou stranou.

Možnosti studovat v zahraničí si nadpraporčík Chvosta velmi váží a zkušenosti, které zde získal, by rád uplatnil při své službě u protiletadlového pluku ve Strakonicích. „V Armádě ČR je běžné, že velitelé každoročně zpracovávají služební hodnocení na své podřízené. Rád bych zkusil zavést i opačný přístup, a sice že velitelé získávají zpětnou vazbu od vojáků. Jako největší kámen úrazu vidím v anonymitě, která musí být dodržena,“ popisuje jeden z nápadů. „Rád bych se věnoval i organizační kultuře. Cílem je, aby lidé chodili do práce rádi, byli motivovaní a aktivně se zapojovali do úkolů, které útvar řeší,“ uzavírá nadpraporčík Zdeněk Chvosta.

Foto: archív nadpraporčíka Zdeňka Chvosty

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice