- 26.3.2021
Práce se spojkou, přesnost na milimetry a důvěra k navádějící osobě – to vše je důležité při takzvaném vagónování, jak vojáci zkráceně nazývají nakládku techniky na železnici. Všechny činnosti s tím spojené nacvičovali tento týden ve Strakonicích příslušníci 25. protiletadlového raketového pluku, jež se připravují na zahraniční misi do Litvy.
Vojáci procvičovali navádění a najíždění techniky na vagóny.
Ani špatná epidemiologická situace nemůže ovlivnit závazky České republiky vůči NATO. „Zastavit se tak nemůže ani příprava našich vojáků, kteří budou od letošního července působit v Pobaltí v rámci Alianční předsunuté přítomnosti,“ uvedl major Roman Dvořák, který bude v Litvě strakonickým vojákům velet. „Cílem výcviku bylo zdokonalit velitele a štáb při plánování a organizaci přesunu po železnici, jednotky si zase procvičily nakládání a upevňování techniky na železniční vozy,“ upřesnil major Dvořák, jenž výcvik řídil.
Při praktickém navádění vozidla na vagón musí být mezi řidičem, navádějící osobou a skupinou, jež zakládá klíny pod techniku, stoprocentní důvěra. „Řidič má sklopená zrcátka, aby se sám nesnažil kontrolovat umístění vozidla na vagónu. Soustředí se pouze na navádějící osobu a přesně reaguje na signály. Jedině tak může těžkým vozidlem najet a zastavit na vrcholu klínu. Kolegové z nakládací skupiny následně dostávají povel k založení protilehlého klínu,“ popsal major Dvořák, jak probíhal výcvik.
Záleží na milimetrech
„Jako řidiči je mi v podstatě jedno, jestli jedu po úzké silnici nebo rampě. Nejdůležitější je ale komunikace s člověkem, který mě navádí. Musím mu plně důvěřovat. Najíždění techniky na vagón je hodně o přesnosti, kolikrát záleží na milimetrech,“ zdůraznil jeden z řidičů četař M. D.
Na vlastní kůži si mockrát vyzkoušel, co všechno může vojákům nakládku zkomplikovat. Kromě tmy a špatných světelných podmínek to může být sníh, déšť, mráz, náledí nebo jednoduše únava řidičů.
Trajektem do Norska
Zatím asi nejnáročnější převoz absolvovali strakoničtí vojáci na podzim 2018, kdy se s technikou přesouvali do Norska na cvičení Trident Juncture. Poprvé přepravovali techniku i lodí. Jako každá premiéra se to neobešlo bez komplikací. „Myslím si, že i přesto jsme ostatním vojákům z NATO předvedli, že Češi jsou dobrý tým a dovedou si poradit s každou překážkou. Získali jsme zároveň cenné zkušenosti, které nás posunuly dál,“ zavzpomínal na náročný přesun nadrotmistr L. S., který se vagónování ve Strakonicích účastnil jako jeden z instruktorů.
Kromě navádění a najíždění techniky, procvičovali vojáci také to, jak ji správně na železničních vozech zajistit. K tomu používali klíny a upevňovací popruhy. Nadrotmistr L. S. potvrdil, že najet správně na klín, není hračka. „Důležitá je šikovnost řidiče, který se musí naučit pracovat se spojkou, řazením rychlostního stupně a parkovací brzdou. Musí být schopen rozjet se tak, aby mu vozidlo nepopojelo dopředu ani dozadu. Musí reagovat na povel navádějícího. Musí předvídat a počítat s tím, že vozidlo může uklouznout,“ vysvětlil instruktor, jaké nároky jsou kladeny na řidiče.
Pravidla platí i pro upevňování popruhů
Vojáci zajišťovali techniku také pomocí upevňovacích popruhů. I zde platí pravidla, která je nutné dodržet. Háky musí být dobře zajištěné, aby se při jízdě neuvolnily. Při křížení pásů zase kov nesmí přijít do styku s textilií popruhu, aby jej neprořízl. Vojáci musí znát konstrukci vozidel, aby věděli, k čemu mohou popruhy připevnit.
Nakládání techniky na železnici vojáci pravidelně procvičují. „Manipulujeme s vojenskou technikou, jejíž hmotnost se pohybuje v řádu tun. Opatrnost je tak skutečně na místě. Musíme tyto dovednosti cvičit, aby je vojáci dostali do krve,“ doplnil nadrotmistr L. S.
Výcvik strakonických vojáků proběhl ve spolupráci s Regionálním střediskem vojenské dopravy Plzeň. Techniku zatím vojáci nakládali jen cvičně. Naostro je to čeká letos v červenci, až se budou přesouvat na půlroční misi do Litvy.
Foto: autor
Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice
Fotogalerie
